„Máme štěstí, že žijeme v Provence“, říká majitel restaurace La Simiane v knize Petra Mayleho „Rok v Provence“.  

Bohužel většina lidstva něco takového říci nemůže, a obzvláště nám Středoevropanům se o podobném štěstí může jen zdát. Možná se ptáte, proč by po Provence, tj. po nějakém kousku země kdesi na jihu Francie, měl toužit člověk zhýčkaný mlékem a strdím? Věřte, že důvodů je nespočet, a kdo se tam vydá, potvrdí, že nelze než rezignovat a kráse Provence podlehnout.

Klasický obrázek vykresluje Provence jako zemi provoněnou levandulí a tymiánem, na úpatí hor osetou romantickými vesničkami s uzounkými stinnými uličkami, které poskytují úkryt před všudypřítomným sluncem. K tomu omamující cvrkot cikád, a nádavkem ještě záplava barev, které přitahují další a další generace malířů.

To vše tady opravdu je, ale kdo se do Provence podívá sám, zjistí, že tento popis je jen stínem skutečnosti, pouhou snahou o sdělení nesdělitelného. Hlavním tématem tohoto článku je sice víno, ale přesto bych rád nejdříve namátkou, bez ambicí obsáhnout vše, nabídl pár dalších důvodů proč se do Provence podívat. Provence má mnoho tváří, jednu krásnější než druhou, a je na každém aby si objevil tu svoji nejmilejší.

Tvář první - Provence cyklistická

V Provence se nachází Mekka cyklistů, hora Mont Ventoux (česky klidně třeba Větrná hůrka). Do dějin cyklistiky se zapsala zejména v roce 1967, kdy slavný britský cyklista Tom Simpson zemřel v průběhu Tour de France na jejím vrcholu na srdeční selhání v důsledku kombinace dehydratace, alkoholu, amfetaminu, a obrovské snahy bojovat o vítezství až do hořkého konce. Výstup na tuto horu se následně stal velice lákavý pro mnoho cyklistických nadšenců, kteří nedokáží odolat perspektivě 22 kilometrů nepřetržitého stoupání, s převýšením 1617 metrů a s průměrným sklonem 7,4 %.

Tvář druhá - Provence historická

Milovníci historie a historických památek by si zasloužili speciální článek. Minulost zde vtiskávala svojí pečeť již od dob prehistorických, dnes ohromí zejména úžasně zachovalými antickými památkami. Za všechny jmenujme alespoň antické divadlo v Orange, amfiteátr v Nimes či akvadukt Pont du Gard, které patří k nejzachovalejším stavbám svého druhu na světě. Další skvosty přináší středověk, přičemž Avignon se svým Papežským palácem či slavným mostem svatého Benezeta je jenom špičkou ledovce.

Tvář třetí - Provence turistická

K Provence patří i krásné moře, a tak není divu, že Francouzská riviéra i Azurové pobřeží sem každý rok lákají obrovské množství turistů. Naneštěstí se turisté nacházejí prakticky všude, rozptylují se i do vnitrozemí, a v červenci a srpnu si lze tedy v Provence užít hlavně nekonečné fronty automobilů na pobřežních silnicích, zaplněná městská parkoviště, a děsivé množství lidí i v těch nejužších uličkách nejzapadlejších vesnic.

Tvář čtvrtá - Provence gastronomická

Bylinky, olivy, rajčata, ančovičky, zelenina, česnek, ryby, lanýže, plody moře – to vše tvoří páteř provensálské kuchyně, která nabízí jak lehká jídla pro letní dny, tak i vydatné pokrmy, které zahřejí a zasytí během zimy. Z prvních zmiňme alespoň salát Niçoise, z druhých pak daube de boeuf - hovězí naložené a dušené ve víně s bylinkami a sušenou pomerančovou kůrou. A rozhodně je potřeba vyzkoušet levandulovou zmrzlinu, hned po prvním setkání si ji buď zamilujete, nebo znechutíte navždy. 

Tvář pátá - Provence léčivá

Provence je místo, které prostě nepřeje stresu. Čas jako by zde ubral na svém věčném spěchu, a kombinace slunce, vůní a krásy krajiny doslova rozpouští všechny bolesti a bolístky těla i duše.

Podivuhodné je, že přes množství lidí všude kolem dokáže Provence blahodárně působit i v turistické sezóně - stačí se uvolnit, odolat touze vše vidět, a namísto toho se odevzdat pomalému, ukolébávajícímu rytmu, který plyne někde v hloubi pod vším turistickým třeštěním. Stačí třeba se jen posadit na lavičku ve stínu platanů a zaposlouchat se do zvuků zurčící vody z blízké fontány. Co bylo včera, co bude zítra, to vše rázem přestává být důležité. Čas se zpomaluje, všechny starosti zůstávají zapomenuty kdesi daleko, v té do sebe zahleděné malé zemi pod Řípem, a vy získáváte pocit naprosté harmonie a splynutí s okolím. Život najednou plyne jinak, pomaleji, plněji,…

Tvář šestá - Provence kavárenská

Další, o něco méně prozaickou možností jak zpomalit čas je usadit se u stolku v kavárně či restauraci, dát si kávu, pastis nebo sklenku vína, a prostě jen pozorovat svět kolem. Rozhodně při tom nebudete sami.

A teď konečně – Provence vinná

Jedinou kaňkou na celém obrázku Provence je vzdálenost – tedy vzdálenost od České republiky. Kdo se jednou do Provence podíval, často přemýšlí, jak to provést, aby si alespoň kousek Provence mohl užít i doma. Jistě pro připomenutí poslouží vzpomínky, fotografie, vůně sušených kvítků levandule, ubrus s obrázky oliv a cikád, či chuť pokrmů připravovaných s provensálskými bylinkami. Nejlepší variantou však může být láhev dobrého místního vína, a o ty v Provence rozhodně není nouze. Jen si vybrat to pravé.

Francouzi ovšem pro nezasvěcené ten výběr trochu ztížili, což je v jejich vinařském apelačním systému spíše pravidlem než výjimkou. Klasické víno z Provence totiž nepochopitelně nepochází z vinařské oblasti Côtes de Provence, jak by naivní Čech mohl předpokládat. Pro vína z té „nejpravější“ Provence je třeba sáhnout po oblasti Côtes du Rhône, respektive po vínech z její jižní části.

Ovšem pozor, další komplikace – u těch nejlepších vín z Provence (rozumějte z Côtes du Rhône) nejen že není zmínka o Provence, ale ani o řece Rhôně, nazývají se zkrátka pouze po vesnici, na jejímž katastru se vinice nacházejí.

Víno se v tomto regionu pěstuje již od dob Římského osídlení. Velké popularitě se těší zejména od dob církevního schismatu, kdy se stalo oblíbeným vínem králů i papežské komunity. Zasloužil se o to zejména avignonský papež Jan XXII, který nechal ve 14. století vystavět slavný zámek v Chateauneuf-du-Pape a zdejšími víny zásoboval prakticky celou Francii. V polovině 17. století zde byl ustanoven první systém řízení a kontroly kvality, a od roku 1737 byla vína označována písmeny CDR (Côte du Rhône) jako garancí jejich původu. Vinařským centrem se stalo městečko Roquemaure, které o století později ovlivnilo evropské vinohradnictví zcela zásadním způsobem. V roce 1862, v době kdy místní vinařství zažívala obrovský rozkvět, si prý zdejší obchodník s vínem přivezl několik keřů ze severní Ameriky. Spolu s keři si ovšem přivezl i mšičku révokaze (označovanou nesprávně jako phylloxeru), malinkého škůdce napadajícího kořeny vinné révy. Vinice v okolí začaly chřadnout. Záchranu měl zařídit svatý Valentin, jehož ostatky byly za tímto účelem v roce 1868 dovezeny z Říma, ale bylo již příliš pozdě. Phylloxera se do roku 1890 rozšířila po Francii, a zakrátko zlikvidovala vinohradnictví prakticky v  celé Evropě. Záchrana nakonec přišla opět z Francie, v podobě štěpování Evropských vinných odrůd na speciálně vyšlechtěné podnože americké révy, která je proti mšičce odolná. Mezitím hledali lidé k vínu a viným destilátům alternativu, a například rostoucí obliba absinthu měla jistě nemalou zásluhu na vzniku moderního výtvarného umění.

Ale zpět k dnešku. Vinařský region jižní Rhôny se rozkládá mezi městy Montélimar a Avignon, přičemž převážná většina produkce pochází z východního břehu řeky Rhôny. Charakteristické je suché, středomořské klima, ochlazované občasnými ataky mistralu, prudkého ledového větru, ženoucího se údolím Rhôny z Alp ke Středozemnímu moři. Převažují odrůdy Grenache noir, Syrah, Mourvèdre , Carignan a Cinsault, mezi bílými víny pak dominuje Grenache blanc. Pro celou oblast je typické zejména pěstování červených vín. Ta mají kořenitý a hřejivý charakter, a obzvláště v zimě se při nich krásně vzpomíná na letní dny plné slunce a zasněné pohody.  

Paradoxní je, že ač bílá a růžová vína jsou co do kvantity produkce zcela marginální, odsud pocházející vína Tavel jsou považována za nejlepší růžová vína Francie. Vyrábí se i malé množství vynikajících dolihovaných vín, za bílá jmenujme Muscat de Beaumes de Venise, za červená pak vína Rasteau.

Základní vína jižní Rhôny se označují jako Côtes du Rhône, spadají sem i vína Côteaux du Tricastin či Côtes du Ventoux.

Výše ve vinařské hierarchii stojí vína Côtes du Rhône Villages. Ta jsou produkována v 95 autorizovaných obcích, na cca 3 000 hektarech. Musí obsahovat minimálně 50 % odrůdy Grenache a 20 % odrůdy Syrah a/nebo Mourvèdre . Lze zde nalézt malé vinařské poklady, často se jedná o výborné produkty za velice příznivou cenu.

Ještě výše jsou v hierarchii umístěna vína, která si vedle názvu Côtes du Rhône Villages mohou uvést jméno konkrétní obce. V současné době se jedná o 18 apelací, s vinicemi o celkové rozloze cca 6 500 hektarů. Jedná se o obce: Cairanne, Chusclan, Laudun, Massif d’Uchaux, Plan de Dieu, Puyméras, Roaix, Rochegude, Rousset-les-Vignes, Sablet, Saint Cécile, Saint Gervais, Saint Maurice, Saint-Pantaléon-les-Vignes, Séguret, Signaurgues, Valréas, Visan.

Na samém vrcholu kvalitativní (a cenové) pyramidy jsou pak špičková vína z tzv. „Cru“ oblastí, kterých je v jižní oblasti Côtes du Rhône devět - Beaumes de Venise, Cairanne, Châteauneuf-du-Pape, Gigondas, Lirac, Rasteau, Tavel, Vacqueyras a Vinsobres. Za nejlepší jsou považována vína Châteauneuf-du-Pape, Gigondas a Vacqueyras. Vína jsou koncentrovaná, často vhodná k uložení na deset i více let. Na tato vína jsou kladeny výrazně vyšší nároky než na vína z Bordeaux, vždyť maximální povolený výnos v každé z těchto tří oblastí je 36 hl/hektar, tedy podstatně nižší než u nejslavnějších oblastí v Bordeaux - např. v Pauillaku je dovoleno až 47 hl/hektar, u vín Saint Emillion Grand Cru pak 40 hl/hektar.

Jednoznačně nejproslulejší víno Jižní Rhony je Châteauneuf-du-Pape, ovšem s proslulostí jde ruku v ruce i cena, a opravdu dobré Châteauneuf-du-Pape tak zřídkakdy pořídíte za méně než tisícikorunu. Hledači ideálního poměru cena/kvalita se tedy rádi poohlédnou po vybraných vínech z dalších Cru oblastí - zejména Gigondas a Vacqueyras.

Châteauneuf-du-Pape

Když byl papežský stolec přenesen ve 14. století do Avignonu, Châteauneuf-du-Pape bylo zvoleno jako papežská letní residence. Sedm papežů se pak podílelo na rozvoji vinařství. Striktní pravidla, na základě kterých bylo víno pěstováno a zpracováváno, umožnily zachovat výjimečnou kvalitu po celou dobu až do dnešních dnů.

Réva se pěstuje nejen na území obce Châteauneuf-du-Pape, ale i obcí Bédarrides, Courthézon, Orange a Sorgues, které mají podobné složení půdy. Typické je velké množství kulatých oblázků, promíšených s pískem a jílem. Jedná se o nejsušší region oblasti Côtes du Rhône, s 2 800 hodinami slunečního svitu ročně, přičemž sluneční teplo je navíc oblázky akumulováno a v noci pak postupně uvolňováno. Tradičně je povoleno pro červené Châteauneuf-du-Pape používat až 13 vinných odrůd, nyní jsou hlavními používanými odrůdami Grenache, Cinsault, Mourvèdre, Syrah, Muscardin, Counoise, Clairette a Bourboulenc. Bílého vína se vyprodukuje podstatně méně, růžové není pod touto apelací povoleno.

Gigondas

Vesnice Gigondas leží na úpatí pohoří Dentelles de Montmirail, tvořícího jednu z nejkrásnějších přírodních scenérií Provence. Po staletí zde dominovaly olivovníky, ale kvalita vín se začala natolik prosazovat, že pěstování oliv nakonec ustoupilo právě vinné révě. Pěstují se pouze červené hrozny, zpracovávané primárně na červená vína, byť růžová jsou v rámci apelace povolena též. Jedná se o mocná vína, dominující odrůdou je Grenache, již doplňuje zejména Mourvèdre a Syrah.

Vacqueyras

Jméno Vacqueyras je odvozeno z latinského Vallea quadreria, kamenité údolí. Tato apelace zahrnuje kromě Vacqueyras ještě vesnici Sarrians, nad oběma se stejně jako nad Gigondas zdvihá pohoří Dentelles de Montmirail. Složení červených a růžových vín je stejné jako u vín Gigondas, byť zde bývá zastoupení odrůd Syrah a Mourvèdre vyšší na úkor odrůdy Grenache. Pěstuje se i malé množství vín bílých. 

 Co napsat na závěr – pochopitelně je třeba opět zdůraznit, že nejlepší způsob poznání Provence je zažít ji na vlastní kůži. Pokud si přitom najdete čas i na ochutnávání vín – narazit na vinařství nabízející možnost ochutnávky zdarma není žádný problém – nebudete rozhodně litovat. A pokud k tomu navíc ještě zkusíte výše zmíněné posezení ve stínu platanů a se zurčící fontánou poblíž, jste na nejlepší cestě stát se vyrovnanějším a spokojenějším člověkem. Už víte kam vyrazit v létě?